V úterý a středu 29-30.4. 2003 se v Pardubicích konaly armádní přebory vzdušných sil a logistiky v orientačním běhu. Tak jsme neváhali (Tonda, Tomáš, Jirka a já) a vydali se tam.

Úvodní překvapení se dostavilo ihned po příjezdu do Pardubic v podobě pokynů, které na nás čekaly na ubytovně: délka tratě 9,5 km pro všechny kategorie a pozor, možnost napadení divokými prasaty či úrazu při těžbě stromů. Se mnou již ten večer nebyla řeč, neboť jsem si nedovedla představit sebe na 10-ti kilometrové trati.

Ve čtvrtek 17.4.2003 jsem se čtyřmi dětmi (Petřík, Petra, Tereza a Martin Z.) vyjela do daleké Budislavi u Proseče, abychom tam během pětidenního velikonočního volna načerpali spoustu nových  orienťáckých dovedností. Tentokrát se zde sešlo rekordních 80 běžců z Kamenice, Roztok a Tábora. Počasí se zde proměňovalo od teplot lehce nad nulou až po odjezdových +20C. Chatový tábor (poté co se topení po několika dnech vzpamatovalo) poskytl velmi dobrý komfort, vrcholným číslem pak byl vlastní kuchař dodaný Roztockými, který nám vyvařoval neuvěřitelné dobroty na jaké na soustředěních opravdu nejsme zvyklí.

Nedělní dlouhý rovinatý závod poblíž dostihového závodiště v Lysé nad Labem (13.4.2003) se konal za slunného a víceméně již teplého počasí na bývalé mapě Pařeziny (nyní už Sv.Václav). Dal by se charakterizovat slovy: dlouhý a rychlý. Oproti včerejšímu závodu ve Skalici  se změnilo složení našich běžců jen nepatrně. Již unaveného Martínka vystřídal čerstvý Jarda (který se po absolvování své přes 8 km dlouhé trati stal zcela vyčerpaným)

V sobotu 12.4.2003 se konal závod Pražského žebříčku , Gigasport Cup, kde jsme nemohli chybět. Meteorologové slibovali konečně již teplé počasí, což se ráno při oškrabování auta moc nezdálo, ale i tak někteří z nás na závod těšili. Doma jsme si předem prostudovali mapu Propast (z roku 1981 – když jsem tam běžela já jako patnáctiletá…) a tak bylo aspoň teorii učiněno zadost.

Měla jsem trochu obavy jestli můžu vypustit našeho Petříka do H12, kteří měli trať (stejnou s D14) poměrně dlouhou, a jak jsem se bála , i mapově těžkou. Loni byl zvyklý na tratě H10, které vedly z 99 % po cestách, (délkou kolem 2 km) a na letošních prvních dvou tréninkách mě nijak nepřesvědčil že je na mapu expert.  Ale se závodem se srovnal dobře, bloudil trošku jen u jedné kontroly a skončil zhruba v polovině závodního pole, za což jsme ho pochválili.

Dne 5.4.2003 jsme vyrazili na první závod letošní sezóny. Původně nás bylo přihlášených 10, ale dorazilo nás méně. Tereza  si vyrobila úraz na noze, Genu pořád bolí páteř – a tak to Zelenkovi vzdali, a Petra pro jistotu úplně onemocněla. No ale zbytek z nás i přes vysloveně studené počasí, dorazil v sobotu ráno do Jihlavy, kde v prostoru letního kina (v blízkosti ZOO) byla prezentace, start i cíl.

O podzimním prodlouženém víkendu 26.-28.10. se čtyři naši závodůchtiví  členové (Alča, Gena, Petřík a já) vydali na třídenní závody pražského GigasportCupu do západních Čech, do překrásných terénů, kde jsme na jaře absolvovali velikonoční soustředění. Ubytovaní jsme byli tentokrát ve ŠvP Sklárna, kde bylo krásné teplo, sprchy, zkrátka pohodlí  na úrovni.

Sobotní závod se skvěle vydařil. Počasí nám přálo, svítilo sluníčko, start i cíl v podstatě na dohled. Nejlépe se závod podařil Petříkovi, který byl třetí se ztrátou pouhých 30´´ na vítěze. Odpoledne jsme se vydali znovu do lesa, aby si Petřík a Alča osvěžili své mapové dovednosti, ale Alča při tom sbírala houby a Petřík hopkal po kamenech, tak si myslím že to v nich následky nezanechalo žádné.

Dne 12. a 13. října se za obzvláště odpudivého počasí konal další ročník tradičního závodu Vodňanský Kapr. Zvláštností toho závodu je, že první cenou v každé kategorii je živý kapr, poskytnutý vodňanskými rybáři. Náš oddíl vyrazil v sobotu ráno s úmyslem získat alespoň jednoho kapra do sbírky (nebo spíš na pekáč). Želízek v ohni jsme měli mnoho, ale bohužel se ukázalo, že ani jedno není dosti žhavé.

O víkendu 28.-29.9. 2002 jsme se v hojném počtu vydali na národní žebříčky do Zvůle u Kunžaku.. Závody byly skvěle zorganizované, Pragovka si –ač daleko od svého působiště- dala záležet, nechyběl dětský koutek, závod pro malinké děti, čajovna, občerstvení, stánky, WC , ale i divácká kontrola (v sobotu) a spíkr, který doběhy závodníků všem přihlížejícím zpříjemnil. Naši nejmladší hoši (Martin Z. a Péťa – H10) se přihlásili do kategorie liniové, neboť H10 chyběla a do H12 si netroufli. Jenže měli smůlu. Pořadatelé omylem vyfáborovali v sobotu trať k jiné kontrole ( pár prvních dětí dostalo 5min. bonus), začátečnickou chybu udělala i Gena, která si vzala jinou mapu a hned na startu tak ztratila nejen 6 minut, ale i cenné síly.