Tak jsem s dětmi po delší odmlce vyrazila na závody v OB v sobotu 31.8. 2002. Shromaždiště bylo v autokempu Křivonoska za Hlubokou, kde jsem nikdy nebyla a tak cesta (plná objížděk) po povodni nebyla jednoduchá. Navíc děti absolvovaly náročný tréninkový OB tábor v Kunějovských Samotách, kde měly v podstatě denně vícefázový trénink. Ještě v sobotu dopoledne jsme absolvovali malý OB závůdek, takže jsme přijeli na start již unaveni.   A to vedro, tráva, bahno, a hlavně komáři … sil ještě ubralo.

Po vydatných deštích, které způsobily na mnohých místech v Jižních Čechách záplavy jsme se s nedůvěrou v počasí vydali 9-11. srpna na pravděpodobně poslední letošní vícedenní závody ve Starém Městě pod Landštejnem. Po absolvování pětidenních v minulém týdnu se Jarda s Alčou rozhodli zaběhnout si pouze tréninkovou trať (1,8 – 3,9 – 2,5 km) aby  si nezhuntovali zdraví úplně, a já se také zbaběle přehlásila z D21 do D35 (ač mi do právoplatného zařazení do této kategorie ještě chybí nějaký ten rok).

Poslední týden v srpnu se zúčastnily naše děti letního soustředění malých OB běžců z Kamenice, Roztok a Tábora v Kunějovských Samotách. Chatičkový tábor u rybníka, obklopený lesem ze všech stran skýtal ideální výchozí základnu pro rozmanité tréninky a akce. Celý tábor byl organizován na motivy knihy „Harry Potter a vězeň z Azkabanu“ což děti nadšeně vítaly. Byly rozděleny do čtyř studentských „kolejí“ (každá měla svoji školní uniformu a pokřik), které spolu po dobu tábora neustále soupeřily o školní pohár a pohár ve Famfrpálu.

V okolí Doks proběhly v termínu 31.7.-4.8. 2002 pětidenní závody 5 dnů OB. Atraktivní skalnaté terény přilákaly velký počet závodníků (2.300) a

mezi nimi i naší početnou, 11-ti člennou výpravu. Po sportovní  stránce ( v lese) se závody velice vydařily – nádherné terény, kvalitní mapy i pěkné tratě, ovšem organizace závodů měla řadu nedostatků: absence WC na startu, neposekaná mokrá louka, opožděný start E1, časté dlouhé fronty při vyčítání čipů, úroveň mytí v cíli (E1 pro jistotu nebylo mytí vůbec).

Na první letošní vícedenní závody jsme vyrazili v počtu 4 účastníků (ochuzeni o Alču, která svým pilným tréninkem dostala svou nohu do sádry) o jednom prosluněném prodlouženém víkendu, a to 12.-14.7. Složení borců: já – nejvíce jsem se těšila a snažila se dodat optimismus zbylým členům výpravy, Jarda – zpočátku sršel negativismem, doléčoval totiž průjem a tušil problémy, Alena H.- která měla v sádře zase ruku, ale statečně se rozhodla bojovat, a Petra, která jela proto, že se doma hrozně nudila.

Když jsme dorazili na místo určení, na prezentaci, rozhodl se Jarda přehlásit z kategorie H35 –která byla nekřesťansky dlouhá – do tréninkové kategorie TPR4, což mu trochu zvedlo náladu (po vítězství v první etapě už byl za vodou a přestal ostatní stresovat průpovídkami typu:“proč sem jedeme“, „stejně bude pršet“ apod.)

V sobotu 8.6.2002 jsme se vypravili do dějiště mezinárodního utkání v orientačním běhu (Jižní Čechy & Horní Rakousko), které se konalo u obce Jaronín, nedaleko Křemže. Vyjížděli jsme ráno za souvislého deště do nevlídně podmračeného dne s vyhlídkami na kopcovitou, ne příliš dobře mapě odpovídající oblast nedaleko Českých Budějovic. Vzhledem k počasí jsme vyměnili našeho Martina s Genou za její Terezu, protože ta se těšila že si vyběhne nějaké pěkné umístění a hýřila dobrou náladou, kdežto Martin hlásil že ho bolí v krku a kdesi cosi, jen aby nemusel jet na závody. Nakonec se tato výměna ukázala výhodnou (hlavně pro nás), protože Tereza v nás vzbuzovala optimismus, kdežto Martin za jeden den vyjedl Geniny zásoby mlsků, které měla připraveny pro své děti na celé prázdniny…

O víkendu  18.-19.5.2002  jsme se vydali na první letošní velké závody do Doks u Máchova jezera.

Tento mamutí podnik, který přilákal na 2000 závodníků z celé Evropy nás překvapil jak svou rozlehlostí, tak i kvalitním pořadatelským servisem – počínaje záchody a občerstvením na startu, a rádiovým přenosem mezičasů z lesa konče.