Od pátku do neděle 4.- 6.7.2003 jsme se  úspěšně zúčastnili očekávaných 3denních závodů na jihočeské Zvůli. Pražská Pragovka využila své mapy z loňských federálů (Šibeník a Zvůle, 1.10 000) a připravila skvělé závody, které až do poslední chvíle vypadaly, že nebudou mít chybu. V krásném zvlněném terénu České Kanady, plném kamenů, hustníčků a skalek přidali pořadatelé i velmi dobře postavené tratě, takže konečnému úspěchu závodů (přes lehkou nepřízeň počasí) nestálo nic v cestě.

Ke konci startu handicapů 3.etapy pořadatelé, kteří zhustili starty všech kategorií do 80 minut, přestali stíhat a tak pozdě startující (ve většině kategorií závodníci bez šancí na dobré umístění) nestartovali přesně ve svůj čas, ale s různým zpožděním. Řešení tohoto problémku však jistě patří k největším kuriozitám OB – bylo rozhodnuto  počítat časy etapy všech kategorií podle čipů od 1.kontroly do cíle. To mělo za následek to, že závodníci chybující na 1. kontrolu měli v cíli lepší výsledek, než ve skutečnosti, což mělo pro některé závodníky překvapivé důsledky.

Z našich borců se nikdo výrazněji neumístil, největší šance měla babička v D60,  kde ale nakonec celkově dokončila jen paní Boučková. Ostatní kategorie byly dost silně obsazeny. Závodů se zúčastnil i Martínek, který „běžel“ sám s kamarádkou Bárou. Na trati se ale vydatně občerstvovali borůvkami nebo si hráli, takže podle toho vypadalo i celkové umístění (16.z18). Ale zase se mu to líbilo.

Jarda se překonal, a dokončil všechny etapy, v (na něj) cekem slušných časech, přesto jistil (podobně jako Alča) konec výsledkové listiny (54. z 58). Alče se povedla 2.etapa, ve třetí se už nehonila, a pouze vše v klidu obešla (nakonec v D35B 49 z 51). Petřík občas bloudil , dost chodil místo běhu a bylo to ve výsledkách znát.( v H12 23. z 26). Hela v D21B 14. z 47 a Tonda v H21B  36. z 51.

Pro ubytování na Zvůli se rozhodla Alča s babičkou (ve stanu) , Tonda dojížděl domů, a my ostatní na chalupu do Rynárce. Trochu zlobilo počasí, časté přeháňky a vlhko v lese nám trochu zkazily celkově příznivý dojem ze závodů.

V sobotu 21.6.2003 byla Gena  s dětmi zaneprázdněná pořádáním roudenského triatlonu, Tonda se jí chystal vydatně pomáhat, a tak náš oddíl na dalších závodech reprezentovali opět pouze Zemanovi a Hudečkovi. Tentokrát se jelo na Vysočinu, do Dobré Vody u Mrákotína(u Telče) na mapu Soumrakovská studánka .         

Pár vytrvalců (Tonda v doprovodu Blanky, Alča a já) vyrazilo o víkendu 7.-8.6.2003  do Dobříče u Plzně na další béčkové žebříčky. Tentokrát nás čekala v sobotu krátká trať (3-5,5 km) a v neděli klasika, která se zdála dost dlouhá. Původně mě pořadatel zařadil do D21B (9km), což jsem psychicky neunesla a přesunula jsem se potupně do D21C (7,4 km). I tak to bylo až až dlouhé.  Čekal na nás (prý) krásný, běhu příznivý terén,  členitý, s velkým množstvím hlubokých rýh (údolí), většinou dobře průběžný, místy hustníky a nové paseky, v některých částech hustá síť komunikací. Na závody se přihlásila téměř tisícovka závodníků.

Poslední květnový den, 31.5. 2003 se ti nejvytrvalejší oddíloví běžci (Tonda, Petřík a já) rozjeli do Petrkova (nedaleko Hlinska na Vysočině) na národní žebříček. Pořádající oddíl Loko Pardubice postavil klasickou trať v úplně novém prostoru v terénu vysočinského typu . Čekal na nás dost čistý les s těžkou podložkou, spoustou vodotečí, terénních tvarů, pozůstatků po těžbě, skoro rovina, i když se pár vrtevnic taky našlo.Na  start se postavilo 1033 závodníků, nechyběli ani někteří ze špičkových o-běžců.     

V neděli 25.5.2003 se konalo ve 120 km vzdálené Lenoře mistrovství JČ na krátké trati. Shromaždiště bylo v lyžařském areálu, start nedaleko (na kopci) a závodníků (na Jihočeskou oblast) požehnaně. Všichni se duševně připravili na to , že musí urvat nějaké umístění na bedně, protože lenorští pořadatelé měli pro vítěze připraveny diplomy, krásné medaile a skleněné poháry.

V sobotu 24.5.2003 jsme se v počtu 6 běžců zúčastnili Mistrovství Jižních Čech v OB na klasické trati, které se tentokrát konalo překvapivě v Rakouském Prametu, nedaleko Riedu. Závody pořádal místní OB oddíl ve spolupráci s OCB. Ti nám za pouhých 100,- Kč zařídili dopravu z ČB autobusy, startovné jsme tentokrát platit nemuseli. O to podivnější bylo zařazení do kategorií, které vůbec neodpovídalo našim. Tak například Petřík ve svých 10 letech běžel H14 (nic menšího tam neměli) a naopak já běžela D45 i když mi je 33, a nic staršího tam neměli).

O víkendu 17-18.5. 2003 se ve Stříbrné Lhotě (Mníšek pod Brdy) konala  početně největší akce jarní sezóny. Závody zahájily letošní seriál  žebříčku B-Čechy. Vše probíhalo pod taktovkou oddílu USK Praha, který dokázal téměř 2000 závodníkům z celé Evropy připravit kvalitní zázemí. Klasické tratě byly připraveny v členitém terénu se středně hustou sítí komunikací, místy s kamennými poli a srázy na mapě Jezírko (1:10000, E=5 m). Čekala nás však mnohá úskalí. Jako první byla připravena vzdálenost od parkoviště na shromaždiště – 2 km (kterou jsme nezkušeně šlapali úplně zbytečně – mnozí chytří přijeli autem až ke shromaždišti- , pak dalších 2,5 km na start (převýšení téměř 100 metrů). Někteří tak byli vyčerpáni, ještě než vůbec vyběhli na trať!    

V neděli 11.5. 2003 jsme vyrazili do Besednice (poblíž Kaplice), kde se měl konat 2. Jihočeský žebříček. Kromě nás vyrazili v plné sestavě i Zemanovi a Zelenkovi, Tonda prohlásil, že než znovu na Slepičí hory, to radši skočí z mostu, pardon – vlastně pojede do Mostu ( za mladými) a Jirka ač přihlášen nakonec nedorazil (a možná věděl taky proč). Já osobně na této mapě ještě nikdy neběžela, tak jsem se docela těšila na závod v přátelské jihočeské atmosféře.

V sobotu 3.5. 2003 se konečně vydal náš oddíl v početnější sestavě (kromě Lenky, Denisky a kluků Doleželových vlastně všichni závodící členové) do Kozmic na mapu Medunu, kde nás čekalo nevlídné větrné počasí s občasnou přeháňkou a vanoucími větry, což ovšem v lese s tolika kopci člověk ani nepocítil.

V úterý a středu 29-30.4. 2003 se v Pardubicích konaly armádní přebory vzdušných sil a logistiky v orientačním běhu. Tak jsme neváhali (Tonda, Tomáš, Jirka a já) a vydali se tam.

Úvodní překvapení se dostavilo ihned po příjezdu do Pardubic v podobě pokynů, které na nás čekaly na ubytovně: délka tratě 9,5 km pro všechny kategorie a pozor, možnost napadení divokými prasaty či úrazu při těžbě stromů. Se mnou již ten večer nebyla řeč, neboť jsem si nedovedla představit sebe na 10-ti kilometrové trati.