O víkendu 23.-24.8.2003 se v Kacanovech nedaleko Turnova konaly další vícedenní závody, úplné skalní sprinty. Závody byly naplánovány jako součást soustředění, kterého jsme se s dětmi zúčastnili.

Takže v sobotu ráno jsme dorazili na shromaždiště, počasí nám přálo, a hned jsme se vydali do lesa, na první etapu. Měl to být sprint, ale například já byla v lese hodinu. Tratě byly poněkud prodloužené a většina kontrol měla v popise skály. Takže hned po první etapě se dostavila únava.

V půlce srpna, 13.-17.8.2003 se většina našeho oddílu (chyběli pouze Zelenkovi) vydala do Nového Boru, na pětidenní závody Bohemia 2003. Naší základnou se stal penzion Sklípek  ve Sloupu. Shromaždiště všech pěti etap bylo na malé, ale pěkné louce v Mlýnech, kam pořadatelé zajišťovali povinnou kyvadlovou dopravu (autobusy byly bohužel dost přeplňované).

Od pátku do neděle 4.- 6.7.2003 jsme se  úspěšně zúčastnili očekávaných 3denních závodů na jihočeské Zvůli. Pražská Pragovka využila své mapy z loňských federálů (Šibeník a Zvůle, 1.10 000) a připravila skvělé závody, které až do poslední chvíle vypadaly, že nebudou mít chybu. V krásném zvlněném terénu České Kanady, plném kamenů, hustníčků a skalek přidali pořadatelé i velmi dobře postavené tratě, takže konečnému úspěchu závodů (přes lehkou nepřízeň počasí) nestálo nic v cestě.

Ke konci startu handicapů 3.etapy pořadatelé, kteří zhustili starty všech kategorií do 80 minut, přestali stíhat a tak pozdě startující (ve většině kategorií závodníci bez šancí na dobré umístění) nestartovali přesně ve svůj čas, ale s různým zpožděním. Řešení tohoto problémku však jistě patří k největším kuriozitám OB – bylo rozhodnuto  počítat časy etapy všech kategorií podle čipů od 1.kontroly do cíle. To mělo za následek to, že závodníci chybující na 1. kontrolu měli v cíli lepší výsledek, než ve skutečnosti, což mělo pro některé závodníky překvapivé důsledky.

Z našich borců se nikdo výrazněji neumístil, největší šance měla babička v D60,  kde ale nakonec celkově dokončila jen paní Boučková. Ostatní kategorie byly dost silně obsazeny. Závodů se zúčastnil i Martínek, který „běžel“ sám s kamarádkou Bárou. Na trati se ale vydatně občerstvovali borůvkami nebo si hráli, takže podle toho vypadalo i celkové umístění (16.z18). Ale zase se mu to líbilo.

Jarda se překonal, a dokončil všechny etapy, v (na něj) cekem slušných časech, přesto jistil (podobně jako Alča) konec výsledkové listiny (54. z 58). Alče se povedla 2.etapa, ve třetí se už nehonila, a pouze vše v klidu obešla (nakonec v D35B 49 z 51). Petřík občas bloudil , dost chodil místo běhu a bylo to ve výsledkách znát.( v H12 23. z 26). Hela v D21B 14. z 47 a Tonda v H21B  36. z 51.

Pro ubytování na Zvůli se rozhodla Alča s babičkou (ve stanu) , Tonda dojížděl domů, a my ostatní na chalupu do Rynárce. Trochu zlobilo počasí, časté přeháňky a vlhko v lese nám trochu zkazily celkově příznivý dojem ze závodů.

V sobotu 21.6.2003 byla Gena  s dětmi zaneprázdněná pořádáním roudenského triatlonu, Tonda se jí chystal vydatně pomáhat, a tak náš oddíl na dalších závodech reprezentovali opět pouze Zemanovi a Hudečkovi. Tentokrát se jelo na Vysočinu, do Dobré Vody u Mrákotína(u Telče) na mapu Soumrakovská studánka .         

Pár vytrvalců (Tonda v doprovodu Blanky, Alča a já) vyrazilo o víkendu 7.-8.6.2003  do Dobříče u Plzně na další béčkové žebříčky. Tentokrát nás čekala v sobotu krátká trať (3-5,5 km) a v neděli klasika, která se zdála dost dlouhá. Původně mě pořadatel zařadil do D21B (9km), což jsem psychicky neunesla a přesunula jsem se potupně do D21C (7,4 km). I tak to bylo až až dlouhé.  Čekal na nás (prý) krásný, běhu příznivý terén,  členitý, s velkým množstvím hlubokých rýh (údolí), většinou dobře průběžný, místy hustníky a nové paseky, v některých částech hustá síť komunikací. Na závody se přihlásila téměř tisícovka závodníků.

Poslední květnový den, 31.5. 2003 se ti nejvytrvalejší oddíloví běžci (Tonda, Petřík a já) rozjeli do Petrkova (nedaleko Hlinska na Vysočině) na národní žebříček. Pořádající oddíl Loko Pardubice postavil klasickou trať v úplně novém prostoru v terénu vysočinského typu . Čekal na nás dost čistý les s těžkou podložkou, spoustou vodotečí, terénních tvarů, pozůstatků po těžbě, skoro rovina, i když se pár vrtevnic taky našlo.Na  start se postavilo 1033 závodníků, nechyběli ani někteří ze špičkových o-běžců.     

V neděli 25.5.2003 se konalo ve 120 km vzdálené Lenoře mistrovství JČ na krátké trati. Shromaždiště bylo v lyžařském areálu, start nedaleko (na kopci) a závodníků (na Jihočeskou oblast) požehnaně. Všichni se duševně připravili na to , že musí urvat nějaké umístění na bedně, protože lenorští pořadatelé měli pro vítěze připraveny diplomy, krásné medaile a skleněné poháry.

V sobotu 24.5.2003 jsme se v počtu 6 běžců zúčastnili Mistrovství Jižních Čech v OB na klasické trati, které se tentokrát konalo překvapivě v Rakouském Prametu, nedaleko Riedu. Závody pořádal místní OB oddíl ve spolupráci s OCB. Ti nám za pouhých 100,- Kč zařídili dopravu z ČB autobusy, startovné jsme tentokrát platit nemuseli. O to podivnější bylo zařazení do kategorií, které vůbec neodpovídalo našim. Tak například Petřík ve svých 10 letech běžel H14 (nic menšího tam neměli) a naopak já běžela D45 i když mi je 33, a nic staršího tam neměli).

O víkendu 17-18.5. 2003 se ve Stříbrné Lhotě (Mníšek pod Brdy) konala  početně největší akce jarní sezóny. Závody zahájily letošní seriál  žebříčku B-Čechy. Vše probíhalo pod taktovkou oddílu USK Praha, který dokázal téměř 2000 závodníkům z celé Evropy připravit kvalitní zázemí. Klasické tratě byly připraveny v členitém terénu se středně hustou sítí komunikací, místy s kamennými poli a srázy na mapě Jezírko (1:10000, E=5 m). Čekala nás však mnohá úskalí. Jako první byla připravena vzdálenost od parkoviště na shromaždiště – 2 km (kterou jsme nezkušeně šlapali úplně zbytečně – mnozí chytří přijeli autem až ke shromaždišti- , pak dalších 2,5 km na start (převýšení téměř 100 metrů). Někteří tak byli vyčerpáni, ještě než vůbec vyběhli na trať!    

V neděli 11.5. 2003 jsme vyrazili do Besednice (poblíž Kaplice), kde se měl konat 2. Jihočeský žebříček. Kromě nás vyrazili v plné sestavě i Zemanovi a Zelenkovi, Tonda prohlásil, že než znovu na Slepičí hory, to radši skočí z mostu, pardon – vlastně pojede do Mostu ( za mladými) a Jirka ač přihlášen nakonec nedorazil (a možná věděl taky proč). Já osobně na této mapě ještě nikdy neběžela, tak jsem se docela těšila na závod v přátelské jihočeské atmosféře.