V sobotu 4.5.2002 jsme pořádali 2.závod JČ žebříčku. Pojali jsme závod jako generálku na pořádání Mistrovství jihočeské oblasti na klasické trati, které budeme pořádat 9.6. tohoto roku. Závod se odehrál na mapě Chobot nedaleko Sepekova. Ačkoliv meteorologové strašili deštěm, nakonec se žádný nekonal. Naopak sluníčko hřálo tak, že jsem po příjezdu domů zjistil, že můj obličej a ruce od něj chytly stejnou barvu jakou má rak po několika minutách ve vařící vodě. Naštěstí v jednu hodinu, kdy byl ostrý start závodu, začal vát svěží vánek (který málem odnesl stáneček o perníkovými lampiónky) a běžci tak měli perfektní podmínky k dobrému výkonu. Účast byla tentokrát rekordní a na start se postavilo 114 závodníků ve 20 kategoriích. Závody ozdobili mezinárodní účastí dokonce i běžci z Anglie a Japonska. Ačkoliv byla mapa zmapována v roce 2001, terén se nezměnil, a tak menší problémy u několika závodníků byly pouze u výměny map. Ty však byly zaviněny špatným přečtením pokynů k závodu před startem. Až na tři závodníky, kteří závod vzdali, se všichni těšili ze skvěle zaběhnutého závodu. V prestižních kategoriích H21 a D21 zvítězili sice běžci z jiných krajů, ale jihočeští borci si odnesli také řadu úspěchů. Závodu se zúčastnila i omladina našeho oddílu a tak můžeme gratulovat Petříkovi a Petře k prvnímu místu ve svých kategoriích.

Ostatní měli role důležitější: Tonda stavěl trať a povedlo se mu to tak, že nebyla jediná námitka proti špatně postaveným kontrolám. Ani v cíli si svou pověst nepokazil a tak až na pár maličkostí proběhlo vyhodnocení bez problémů. Jirka nejprve vykonal nejdůležitější povinnost, a to vykopání záchodů. Následně se v jeho režii odehrál start (rovněž bez sebemenších problémů) a poté práce snad ještě důležitější než ta první – zakopat záchody. Vše zvládl na jedničku. Alča se ujala práce, která byla ze všech nejodpornější – stála na stanovišti pro výměnu map a spolus ní tam nebyl nikdo. Tedy kromě komárů. Ačkoliv Alča s sebou měla knížku, pro rozmachy rukou, kterými rozháněla hejna komárů na ni stejně neviděla, a tak čtení vzdala a nechala si sát krev. Alena se ujala obsluhy v improvizovaném bufetu a doufáme, že z tržeb se nám podaří pořídit lampión, který se během soutěže ztratil. Blanka rozdávala minerálku vyprahlým závodníkům po doběhu do cíle. Helena pomáhala všude, kde bylo pomoci potřeba, přičemž nejvíce času strávila v cíli, při počítání výsledků (ano, běhalo se na průkazky…). Její zásluhou bylo také velice úspěšné předávání cen žákovským kategoriím, na které budou jejich vítězové doufejme dlouho vzpomínat. No a já jsem také něco dělal. Nejprve jsem prezentoval účastníky, poté pomáhal Jirkovi na startu, Tondovi v cíli, sbíral některé kontroly a nakonec práci nejnutnější – napsání tohoto skvělého článku.

Jarda