Dne 5.4.2003 jsme vyrazili na první závod letošní sezóny. Původně nás bylo přihlášených 10, ale dorazilo nás méně. Tereza  si vyrobila úraz na noze, Genu pořád bolí páteř – a tak to Zelenkovi vzdali, a Petra pro jistotu úplně onemocněla. No ale zbytek z nás i přes vysloveně studené počasí, dorazil v sobotu ráno do Jihlavy, kde v prostoru letního kina (v blízkosti ZOO) byla prezentace, start i cíl.

Ještě před startem jsme sledovali, jako se všude kolem nás rozmísťují spousty kontrol, na spoustu z nich bylo vidět od aut, a to nás hřálo. Jako první odstartoval do lesa Martínek v doprovodu Jardy. Už předem jsme mu slibovali první poslední, jen aby konečně jednou taky běžel a snažil se. Tentokrát se nekonala žádná výuka nad mapou, jen důsledné pobízení „běž, běž“, což se zobrazilo v celkovém druhém místě (Martínkovo první ocenění vůbec, tak snad ho to povzbudí do dalších závodů). Pak šla do lesa Lenka, já , Alča, babička a nakonec – všemi opuštěn – i Petřík. A tady nastal kámen úrazu. Péťa zvyklý z loňska na kategorii H10 si opět vzal mapu H10, přestože byl přihlášen do H12, a tak se asi divil, proč mu ta mapa nesouhlasí… Chudák pročesával park, ptal se, divil se, dokázal najít první dvě

kontroly i bez mapy, ale nakonec po půl hodině to u třetí kontroly  zjistil a vrátil se pro svou mapu zpět na start. Pak už to jen prošel, závodění ho přestalo bavit (ani se mu nedivím), a to ještě ztratil čip, kde se mu uvolnila gumička (našel ho a pak nesl v ruce).

My ostatní jsme tak velké problémy neměli. Tratě nás dospělých vedly nejen lesíkem, ale půlka tratě vedla i sídlištěm, kde nás mnohdy okukovali místní, běhali jsme nahoru i dolů, po silnici, po trávě i lesem, ale první jarní závod – vysloveně parkáč – jsme si i tak vychutnali. Po vyhlášení výsledků, kde jsme zatleskali Martínkovi jsme se vydali domů, kde se ještě zjistilo, že Petřík zapomněl na startu svou zimní bundu. Tak sportu zdar a na příštích závodech doufejme v lepší konstelaci hvězd.