V úterý a středu 29-30.4. 2003 se v Pardubicích konaly armádní přebory vzdušných sil a logistiky v orientačním běhu. Tak jsme neváhali (Tonda, Tomáš, Jirka a já) a vydali se tam.

Úvodní překvapení se dostavilo ihned po příjezdu do Pardubic v podobě pokynů, které na nás čekaly na ubytovně: délka tratě 9,5 km pro všechny kategorie a pozor, možnost napadení divokými prasaty či úrazu při těžbě stromů. Se mnou již ten večer nebyla řeč, neboť jsem si nedovedla představit sebe na 10-ti kilometrové trati.

V úterý ráno nás autobus odvezl do Nasavrk (zároveň armáda vyslala i sanitku – co kdyby náhodou opravdu přišel někdo k úrazu) a postupně jsme se ve čtyřminutových intervalech vydávali na trať. Hned první čtyři kontroly byly opravdová lahůdka – všechny postupy hustníkem. Mezi 7. a 8. kontrolou (asi v půlce tratě) následovala občerstvovací kontrola se vším všudy – šťáva, hrozinky, čokoláda, banán – co kdo chtěl. V druhé půlce tratě už žádné velké záludnosti (kromě bažin a hustníků) nečekaly, a tak bylo jen třeba dobojovat tu úmornou délku až do cíle. Nejrychlejší muž běžel 93´a nejpomalejší žena přes tři hodiny.

Ve středu   jsme se pak vžívali do pocitů dostihových koňů na pardubickém závodišti, kde jsme na trati 2,1 km obíhali Taxis, Irskou lavici, Hadí příkop, Zahrádky a další překážky. Na trati jsme potkávali i trénující koně, ale naštěstí k žádné srážce nedošlo. Nejrychlejší muž: 11´50´´, nejpomalejší (muž) cca 23´.

Celkem jsme my čtyři vybojovali ve dvou závodech 6 medailí