V sobotu 12.4.2003 se konal závod Pražského žebříčku , Gigasport Cup, kde jsme nemohli chybět. Meteorologové slibovali konečně již teplé počasí, což se ráno při oškrabování auta moc nezdálo, ale i tak někteří z nás na závod těšili. Doma jsme si předem prostudovali mapu Propast (z roku 1981 – když jsem tam běžela já jako patnáctiletá…) a tak bylo aspoň teorii učiněno zadost.

Měla jsem trochu obavy jestli můžu vypustit našeho Petříka do H12, kteří měli trať (stejnou s D14) poměrně dlouhou, a jak jsem se bála , i mapově těžkou. Loni byl zvyklý na tratě H10, které vedly z 99 % po cestách, (délkou kolem 2 km) a na letošních prvních dvou tréninkách mě nijak nepřesvědčil že je na mapu expert.  Ale se závodem se srovnal dobře, bloudil trošku jen u jedné kontroly a skončil zhruba v polovině závodního pole, za což jsme ho pochválili.

Povzbuzen úspěchem z minulého týdne vyrážel Martínek (opět s Jardou) na liniovou trať s cílem dosáhnout medailového umístění, což jsme mu s Jardou vymlouvali se slovy, že se musí začít zamýšlet nad mapou. Během závodu se tak Jarda snažil, aby Martin s mapou pracoval a sám rozhodoval kudy si budou cestu zkracovat, ale busola je pro Martina zatím zcela nepochopitelná věc a sám by trať zcela jistě nezvládnul. S Jardovou pomocí skončil také v polovině startovního pole. Já jsem s nevolí vzhlížela ke své téměř šestikilometrové trati, neboť nejen že nevydržím vcelku uběhnout více než 1 km, ale od čtvrtka mě navíc bolel stehenní sval. Takže když jsem trať nakonec zvládla „uběhnout“ za  65  minut, byla jsem dost spokojená. Bohužel jsem nějak špatně šlápla a bolel mě kotník.

Alena si troufla do delší verze své kategorie, což se jí vymstilo, protože tratě byly neobyčejně náročné, s velkým převýšením, a tak bojovala celých 140 minut. Lenka, která letos začala běhat již D16 ze sebe vydala na trati dlouhé 4,5 km to nejlepší a obsadila  12. místo s časem 69´  a Alče, která o sobě vždy dopředu prohlašuje, že zabloudí a že to neumí, se závod nadočekávání vyvedl a skončila 3. s časem 69´.