5 dnů OB 2002 – Doksy – SK Kotnov Tábor

V okolí Doks proběhly v termínu 31.7.-4.8. 2002 pětidenní závody 5 dnů OB. Atraktivní skalnaté terény přilákaly velký počet závodníků (2.300) a

mezi nimi i naší početnou, 11-ti člennou výpravu. Po sportovní stránce ( v lese) se závody velice vydařily – nádherné terény, kvalitní mapy i pěkné tratě, ovšem organizace závodů měla řadu nedostatků: absence WC na startu, neposekaná mokrá louka, opožděný start E1, časté dlouhé fronty při vyčítání čipů, úroveň mytí v cíli (E1 pro jistotu nebylo mytí vůbec).

Etapa 1: běžela se v bezprostřední blízkosti Doks, start byl opožděn o 25 minut , což se později promítlo při vyvěšování výsledků – řada závodníků měla přičteno 25 minut, někteří však pouhých 5 minut – prostě nikdo se v tom nevyznal. Terén závodu byl převážně rovinatý, místy se skalkami a kameny. Delší tratě (naši muži) vystoupali na vzdálenější kopec Slatinné vrchy (tak se jmenovala i mapa) . Tratě byly perfektně postavené – na můj vkus však příliš dlouhé.

Etapa 2: běžela se na mapě Enkláva, která byla použita již při jarním závodu Continental Cupu, terén mírně zvlněný s pískovcovými srázky, skalkami a kameny. Tratě byly orientačně i fyzicky náročné, vzhledem k velkému teplu a dusnu vadila absence občerstvovačky, a ani v cíli se nebylo čeho napít (nejdříve se museli závodníci doplahočit na shromaždiště vzdálené přes 1 km. Později dobíhající závodníci (Tonda,Jarda) schytali v lese prudký liják, který

jim rozmočil mapy. Měli smůlu protože na shromaždišti spadlo sotva pár kapek.

Etapa 3: shromaždiště se přesunulo pro zbytek etap do prostoru Selské rokle. Tam nás uvítala výše zmiňovaná neposekaná mokrá louka, ale start byl blizoučko, a čekala nás jen „krátká trať“(mysleli jsme si že si odpočineme,ale to jsme se přepočítali). Tratě byly fyzicky náročné – v kopcovitém a skalnatém terénu se značným převýšením čekalo na závodníky v průměru asi 25 kontrol.

Etapa 4: severní část prostoru Selské rokle, mapa 1:5000, těžké dohledávky, opět fyzicky náročné a pořadatelé opět zapomněli na občerstvovačky. Problém nám nastal, když se Lenka ani po třech hodinách nevrátila z lesa, a pořadatelé s tím ještě několik dalších hodin nehodlali nic dělat.Všichni jsme ji dlouho marně vyhlíželi. Nakonec se vrátila sama – oklikou přes 10 km vzdálenou vesnici Chlum…

Etapa 5: opět stejná shromaždiště i mapa, tentokrát však v měřítku 1:10000, tratě se protáhly a byly ještě náročnější (nemusím asi zdůrazňovat, že pořadatelé opět nepřipravili občerstvení. Další zrada byla šplhání ke startovnímu lampionu příkrou strání – asi 5vrstevnic, kam všichni museli vyběhnout (vyjít), čímž dali stavitelé tratí jasně najevo že v této etapě nebudou závodníky šetřit. A taky nešetřili. Krásné pasáže se střídaly s brutálními postupy kolmo z kopce do kopce, kontroly byly někdy i na nebezpečných místech, délky tratí téměř neúnosné. Na