V úterý a středu 29-30.4. 2003 se v Pardubicích konaly armádní přebory vzdušných sil a logistiky v orientačním běhu. Tak jsme neváhali (Tonda, Tomáš, Jirka a já) a vydali se tam.

Úvodní překvapení se dostavilo ihned po příjezdu do Pardubic v podobě pokynů, které na nás čekaly na ubytovně: délka tratě 9,5 km pro všechny kategorie a pozor, možnost napadení divokými prasaty či úrazu při těžbě stromů. Se mnou již ten večer nebyla řeč, neboť jsem si nedovedla představit sebe na 10-ti kilometrové trati.

Ve čtvrtek 17.4.2003 jsem se čtyřmi dětmi (Petřík, Petra, Tereza a Martin Z.) vyjela do daleké Budislavi u Proseče, abychom tam během pětidenního velikonočního volna načerpali spoustu nových  orienťáckých dovedností. Tentokrát se zde sešlo rekordních 80 běžců z Kamenice, Roztok a Tábora. Počasí se zde proměňovalo od teplot lehce nad nulou až po odjezdových +20C. Chatový tábor (poté co se topení po několika dnech vzpamatovalo) poskytl velmi dobrý komfort, vrcholným číslem pak byl vlastní kuchař dodaný Roztockými, který nám vyvařoval neuvěřitelné dobroty na jaké na soustředěních opravdu nejsme zvyklí.

Nedělní dlouhý rovinatý závod poblíž dostihového závodiště v Lysé nad Labem (13.4.2003) se konal za slunného a víceméně již teplého počasí na bývalé mapě Pařeziny (nyní už Sv.Václav). Dal by se charakterizovat slovy: dlouhý a rychlý. Oproti včerejšímu závodu ve Skalici  se změnilo složení našich běžců jen nepatrně. Již unaveného Martínka vystřídal čerstvý Jarda (který se po absolvování své přes 8 km dlouhé trati stal zcela vyčerpaným)

V sobotu 12.4.2003 se konal závod Pražského žebříčku , Gigasport Cup, kde jsme nemohli chybět. Meteorologové slibovali konečně již teplé počasí, což se ráno při oškrabování auta moc nezdálo, ale i tak někteří z nás na závod těšili. Doma jsme si předem prostudovali mapu Propast (z roku 1981 – když jsem tam běžela já jako patnáctiletá…) a tak bylo aspoň teorii učiněno zadost.

Měla jsem trochu obavy jestli můžu vypustit našeho Petříka do H12, kteří měli trať (stejnou s D14) poměrně dlouhou, a jak jsem se bála , i mapově těžkou. Loni byl zvyklý na tratě H10, které vedly z 99 % po cestách, (délkou kolem 2 km) a na letošních prvních dvou tréninkách mě nijak nepřesvědčil že je na mapu expert.  Ale se závodem se srovnal dobře, bloudil trošku jen u jedné kontroly a skončil zhruba v polovině závodního pole, za což jsme ho pochválili.

Dne 5.4.2003 jsme vyrazili na první závod letošní sezóny. Původně nás bylo přihlášených 10, ale dorazilo nás méně. Tereza  si vyrobila úraz na noze, Genu pořád bolí páteř – a tak to Zelenkovi vzdali, a Petra pro jistotu úplně onemocněla. No ale zbytek z nás i přes vysloveně studené počasí, dorazil v sobotu ráno do Jihlavy, kde v prostoru letního kina (v blízkosti ZOO) byla prezentace, start i cíl.