V sobotu 8.6.2002 jsme se vypravili do dějiště mezinárodního utkání v orientačním běhu (Jižní Čechy & Horní Rakousko), které se konalo u obce Jaronín, nedaleko Křemže. Vyjížděli jsme ráno za souvislého deště do nevlídně podmračeného dne s vyhlídkami na kopcovitou, ne příliš dobře mapě odpovídající oblast nedaleko Českých Budějovic. Vzhledem k počasí jsme vyměnili našeho Martina s Genou za její Terezu, protože ta se těšila že si vyběhne nějaké pěkné umístění a hýřila dobrou náladou, kdežto Martin hlásil že ho bolí v krku a kdesi cosi, jen aby nemusel jet na závody. Nakonec se tato výměna ukázala výhodnou (hlavně pro nás), protože Tereza v nás vzbuzovala optimismus, kdežto Martin za jeden den vyjedl Geniny zásoby mlsků, které měla připraveny pro své děti na celé prázdniny…

Nicméně než jsme přijeli na shromaždiště, tak přestalo  pršet, a my s očekáváním šli hledat popisy k tratím. Ukázalo se , že tradiční jihočeské kategorie DL,DK, HL,HK zde nemají místo a všichni musí běžet v kategoriích podle svého věku, což jsem s nelibostí nesla nejen já (tentokrát v D21), ale i Alča (D35) a Jarda(H35, i když ten se tvářil nejstatečněji). Tratě s větším převýšením slibovaly, že dnes nic nebude zadarmo, a to ještě nebyl všem potížím konec. Na startu (v čase 13 jsem vybíhala já, Tereza i Petřík zároveň) se ukázalo, že pořadatelé zapomněli zakreslit tratě H10, a tak Petřík zmateně vykřikl kudy že má běžet, což mě přimělo pozastavit svůj raketový start, ke kterému jsem se právě chystala. Asi dvě minuty jsme tam řešili vzniklou situaci, která trápila asi jen mě – podle toho jak pořadatelé závodu reagovali, nebo spíš nereagovali, ale nakonec jsme to vyřešili mapou fáborkové tratě, která měla stejné kontroly (jak jsme si v té chvíli jen matně vzpomínali). Mě moje časová dvouminutová prodleva nijak nerozházela, neboť jsem si v hlavní ženské kategorii nedělala žádné ambice na umístění a trať jsem absolvovala v pohodě jen s dvěma menšími zaváháními u první a druhé kontroly (teď si říkám že jsem byla ještě nesoustředěná z těch problémů na startu, ale asi jsou to jen výmluvy). Děvčata z D12 – naše Petra a Tereza se seběhly ještě se svojí poslední soupeřkou už před první kontrolou, a celou trať absolvovaly společně a získaly 1 a 3.místo, Jarda vydržel, a celou svou 8km trať absolvoval v limitu (dokonce  ještě s malou rezervou), čímž si vysloužil můj obdiv a 11.místo. Za to Alča strávila u šesté kontroly  asi dvě hodiny, pak to zklamaně vzdala a šla do cíle. Je poznamenaná touto mapou, protože minule se jí zde také nedařilo. Za to babička svůj loňský nezdar zde napravila, trať úspěšně absolvovala  v závěsu za Lenkou (D14 – stejná trať) a obsadila druhé místo v D55, zatímco Lence to stačilo jen na místo 5., Tomáš a Jirka se poprali s 10,5 km v H21 a urvali 7. a 12.místo a Tonda v H35 jako vždy doběhl v pohodě v čase lišícím se od svého odhadu ani ne minutou a byl právem spokojen se svým výkonem (7.místo)

Kvůli dětem jsme počkali na vyhlášení výsledků, kde pobraly medaile a ceny, a pak už jsme jeli domů, odpočívat před zítřejším pořadatelským vrcholem naší sezóny.

Helena