V neděli 9.6.2002 jsme pořádali v Řepči u Tábora Mistrovství Jižních Čech v orientačním běhu na klasické trati. Nejdůležitější závod sezóny pro Jihočechy začal na první pohled nevlídným počasím. Bylo zamračeno, ale pršet naštěstí nezačalo. Les byl ovšem vlivem předchozího dlouhodobého deště podmáčený, takže závodníci se vraceli promočení a zablácení, přestože během dne nespadla ani kapka. Bojovalo se o titul „Mistr Jižních Čech“, ale také o postupová místa na Mistrovství republiky. Pořádající oddíl SK Kotnov Tábor připravil pro vítěze všech kategorií hodnotné ceny, a tak všichni závodníci vydrželi až do vyhlašování vítězů. To začalo ve 14 hodin, kdy za mohutného aplausu přihlížejících byly rozdány diplomy a věcné ceny. Táborským účastníkům se tentokrát nedařilo tak, jako obvykle. Podle pravidel se mohly zúčastnit pouze děti z pořádajícího oddílu, přičemž pro dva naše závodníky (Petra a Martin Z.) se stala náročnost tratě osudnou a byli diskvalifikováni. Další členové ovšem tuto smůlu vynahradili. Petřík tak získal po vítězství na Mistrovství na krátké trati v květnu svůj druhý titul Mistr JČ. První místo a tím i titul získala i Tereza Z. Na svém prvním velkém závodě se neztratila ani naše nejmladší naděje, teprve šestiletý Martin. Za doprovodu babičky Aleny zdolal 2,8 km dlouhou trať a doběhl na překrásném třetím místě.
A jak na tom byli pořádající? Já jsem sice spal o trochu déle než ostatní, ale sobotní návštěva srazu v hospodě „U husičky“ zanechala určitý spánkový deficit. Když jsem tedy přijel do Řepče v 9,00, myslel jsem že vše bude připravené a já budu jen lelkovat a okounět. To se mi bohužel nepodařilo, neboť ihned po příjezdu jsem byl vyslán pro popisy, které údajně měla mít fáborky rozvěšující Helena. Ta jako obvykle s sebou neměla mobil, a tak se opět potvrdilo, že bez spojení není velení. Když jsem Helenu našel, dostal jsem
informaci, že popisy jsou na prezentaci. Vrátil jsem se tedy a popisy rozvěsil. Poté jsme vyrazili s Jirkou a Tomášem stavět cíl. Start a většina kontrol již byla roznesená, a tak jsem si ponechal své suché adidasky, protože jsem nevěřil tomu, že bych šel do lesa. Potvrdila mi to i Alča, která jela s sebou převlečená na roznášení posledních kontrol. Už nevím, jestli to byl můj nápad, nebo jestli mě někdo poslal, ale najednou jsem měl v ruce dvě kontroly a směřoval jsem do lesa. Opatrně jsem našlapoval, ale bláto udělalo své. Přesto jsem ještě botky relativně uchránil. Poté šla Alča na start pomoci startovat Jirkovi, který také přišel na poslední chvíli. Já jsem mezitím pomohl Tomášovi postavit altánek v cíli a pak jsem vyrazil pomoci na start. Tam ovšem již mé pomoci nebylo třeba, neboť Jirka si s Alčou velice rozuměl. Teprve později jsem se dozvěděl, že zřejmě byli tak sehraní z toho důvodu, že Jirka při roznášení kontrol pobíhal po lese ve spodním prádle a našim děvčatům to dodalo lepší náladu.
Já jsem se konečně uvolnil a od té doby jsem vlastně jen tak „přicmrdoval“. V cíli jsem vyzpovídal zástupce pořadatele třídenních závodů, abych se dozvěděl, zda by náš oddíl mohl GP v Jižních Čechách spolupořádat. Jak to dopadlo se dozvíte jindy. Po vyhlášení a rozjezdu soutěžících pryč se opět ukázala slabina v komunikaci. Nikdo nevěděl, co dělají ostatní a které kontroly sbírají. Mě bylo řečeno, že mám sbalit altán a cíl. To se mi během chvilky podařilo, ale pak jsem se opět nechtěně vydal pro kontroly, které jsem ráno roznesl s Alčou. Musím podotknout, že zbytečně neboť pro stejnou kontrolu šla i lépe připravená Helena. Já jsem se tedy vydal přes pole, a to byla chyba! Bahno, bahno, bahno. Do pr… do pr… do pr…. to byla moje slova celou cestu opakovaná. Ale vydržel jsem a kontroly posbíral. A pak – hajdy domů. Unavení, ale spokojení z dobře uspořádaného závodu.
Jarda