Na první letošní vícedenní závody jsme vyrazili v počtu 4 účastníků (ochuzeni o Alču, která svým pilným tréninkem dostala svou nohu do sádry) o jednom prosluněném prodlouženém víkendu, a to 12.-14.7. Složení borců: já – nejvíce jsem se těšila a snažila se dodat optimismus zbylým členům výpravy, Jarda – zpočátku sršel negativismem, doléčoval totiž průjem a tušil problémy, Alena H.- která měla v sádře zase ruku, ale statečně se rozhodla bojovat, a Petra, která jela proto, že se doma hrozně nudila.

Když jsme dorazili na místo určení, na prezentaci, rozhodl se Jarda přehlásit z kategorie H35 –která byla nekřesťansky dlouhá – do tréninkové kategorie TPR4, což mu trochu zvedlo náladu (po vítězství v první etapě už byl za vodou a přestal ostatní stresovat průpovídkami typu:“proč sem jedeme“, „stejně bude pršet“ apod.)

             První etapa – byla opravdu dlouhá, zvlášť kategorie D55 svými 5,2 km (a časovým limitem 120´) se zdála nepřiměřená. Prostor Orlovských lesů byl kopcovitý, mapa bohužel 1:15 000, tedy hůře čitelná, a les ač suchý skrýval několik bažin, které jsme všechny objevili. Nejlépe se umístil Jarda(1), pak já(8), babička vzdala po půlce tratě (opravdu toho na ní bylo moc) a Petra byla také DISK (úplně zbytečně, neboť

nenašla jednu kontrolu, která byla přímo na stromě u cesty- a hlavně se jí nechtělo ho hledat… ale slouží jí ke cti, že ostatní kontroly které následovaly poctivě dohledala)

Druhá etapa – ač klasická trať byla oproti první (zkrácené) o něco kratší, zato v obtíženém skalnatém a kopcovitém terénu. V kategorii D21C bylo zajímavé to, že jak se postupně zkracovaly délky tratí, tak narůstalo převýšení. Mě začal fialovět prst na noze, neboť po té co jsem si přivezla z domova jednu běžeckou botu svojí a jednu Petříkovu (ten odjel na skautský tábor) jsem byla nucena běhat v Prestigích a to nebylo to pravé ořechové.

         Třetí etapa se běžela na stejné mapě (Lipnice 1:10000), v handicapu, který se týkal pouze mě, neboť TPR startoval normálně a ostatní byli některou etapu DISK. Já vybíhala na krásném 6.místě (pouhých 5´´ před další závodnicí), ale síly již nestačily a asi v polovině tratě mě předběhl vlak 4 běžkyň , kterého jsem se udržela pouhých 1,5 kontroly.

Celkově hodnotím závody jako vydařené, přestože celková účast asi 300 běžců vytvořila spíše komorní – klasicky jihočeskou – atmosféru.

Helena